Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Obyčejná holka, která se v životě potkala s vlastním osudem, který se někdy nedá ani pochopit, natož mu uvěřit.

 

                         Jsem Dáša

 

Často slýchám, že na jednoho člověka je těch životních příběhů až moc.

Do vínku mi bylo dáno hodně " zkoušek ", k tomu životní odvaha, pevná vůle, smysl pro humor a obrovský optimismus, o který pečuji ať o něj nepřijdu. Někdy je vážně těžké uvěřit, že všechno kolem nás je hra a ta hra má šťastný konec. Já tomu však věřím. Čím více se potýkám se zlem a nespravedlností, tím víc doufám v dobro, u kterého stojí i spravedlnost.

 

Narodila jsem se 13. apríla 1971 v Moravské Třebové.

Mám ráda veselé věty tak dodám.

Otec je Josef, matka je Marie a sestru mám Jiřinu, tu nejkrásnější květinu a tak mám skvělou rodinu.

Když nastal čas odejít po " základce " do další školy, ulovit nějaké to vzdělání - pro uplatnění v životě, šla jsem do Metry Blansko, kde můj život byl i na internátě. Tam jsem prožila několik krásných let, na které se zapomenout nedá. Nebyla jsem jen ve škole, ale spíše všude jinde než v lavici. Učitelům a všem těm " dospělákům " to evidentně nevadilo. Jen naše třídní vypadala, že nevěří, že můžu zvládnout bez úhony můj život, který mi byl přichystán.Ten byl a pořád je opravdu pestrý.

Od narození jsem měla velké zdravotní potíže a nikdo nevěděl co mi je a jak můžou pomoci. Jednoho dne padla úvaha,že začnu sportovat. Buď to pomůže, nebo ublíží.

Výsledek byl jednoduchý.

Sport?    Více méně?   Na něco ano i ne.

Divný závěr?  Těžká situace.

Sport mne tak baví a v podstatě ho dělat nesmím.

Život je těžký, ale moc krásný a krátký.

Pokud budu aspoň malou a kladnou motivací pro změnu životního postoje někoho z vás, budu vědět, že jsem se na tomto světě nenarodila zbytečně.     

 

Takže, kdo jsem dnes?

 

Cvičitelka zdravotní tělesné výchovy, co došla až na patentový úřad. Vytvořila jsem vlastní zdravotní a rehabilitační cvičební pomůcku Daflex a pohybovou metodu Daflex System.

Jednoduché, účinné cvičení i pro tebe.

Chci předat postřehy a zkušenosti posbírané za dobu 46 let, co jsem na této pozemské pouti.

 

Co připouštím?

Zázraky se dějí.

Malý zázrak je někdy víc, než si můžeme přát.

K tomu, když přidáte štěstí a všimnete si toho zázraku, určitě vám bude lec kdo závidět, že jste u toho byli.

 

 

 

                                                   Každý může dodat sílu do života.

Každý máme své štěstí ve světě zázraků.

Stačí se zastavit, otevřít oči a tiše poslouchat. 

 

 

dag-voda.jpg 

 

 

 Mám sen a příběh

 

Vždycky jsem si přála mít zdraví jako každý jiný člověk.

Říkala jsem si, že když budu cvičit, donutím tělo, aby bylo silnější. Třeba předejdu mým zdravotním výkyvům, které mne provází od začátku dětství. Bohužel, toto se mi sice zcela nepodařilo, ale určitě změnu v pohybu a psychice cítím. Když vidíte má videa a všechny aktivity, které zachytí kamera, nebo fotoaparát, vidíte silnou a " zdravou " Dagmar.

Otázka? 

 

Jak se projevuje můj skrytý handicap, který doufám úspěšně maskuji? 

Oční migrény s aurou a parézami. WPW syndrom, který u mne nešel odstranit. Patologická únava provázená těžkou apatií. K tomu silné bolesti celého těla.

Za celý můj život se neprokázala psychosomatická ani jiná příčina těchto potíží.

Závěr? 

Naučila jsem se s tímto tělem žít.

Pokud za mé obtíže může sodíkoví kanál, jsem s ním smířená a vždy čekám až můj stav " 0 " odezní.

Proč " 0 " ? Protože mne zdržuje a limituje od normálního stabilního života.

I když jak říkám, mám zdraví na baterky, žiju a neustále pracuji na tom, jak si pomoci. K tomu se přidala touha pomáhat lidem, kteří mají podobné potíže jako já.

Právě i toto, je jeden z důvodu, proč jsem se stala zdravotní cvičitelkou. Sama jsem se zbavila strachu z vlastního těla, které mi ukázalo co dokáže. Lidé se kterými pracuji ví, že rozumím jejich potížím a dokážu je podpořit, když už nenajdeme jinou pomoc.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Země, voda, vzduch a éter.