Obyčejná holka, která se v životě potkala s vlastním osudem, jenž se s těží dá pochopit, natož mu uvěřit.

Často slýchám, že na jednoho člověka je těch životních příběhů až moc.

Do vínku mi bylo dáno hodně " zkoušek ". Ale na druhou stranu také životní odvaha, pevná vůle, smysl pro humor a obrovský optimismus, který se snažím neztrácet.

Někdy je těžké uvěřit, že všechno kolem nás jen hra a je jen na nás, jak silný hráč budeme. Jsou totiž v životě chvíle, kdy se musíme postavit sami za sebe a bojovat za své štěstí, nebo v mém případě dokonce za život. Já si v té své vybojovala šťastný konec. A po své zkušenosti můžu říct, že tak jako věřím, že život je jen hra, tak věřím, že jsme silnější hráči, než si my sami myslíme.

Čím více se potýkám se zlem a nespravedlností, tím víc doufám v dobro, u kterého stojí i spravedlnost.

Narodila jsem se 13. dubna 1971 v Moravské Třebové.

Mám ráda veselé věty tak dodám.

Otec je Josef, matka je Marie a sestru mám Jiřinu, tu nejkrásnější květinu, a tak mám skvělou rodinu.

Když nastal čas pokračovat po "základce" ve studiu, abych získala vzdělání, šla jsem do Metry Blansko, kde byl můj život i na internátě. Prožila jsem tam několik krásných let, na které se jednoduše zapomenout nedá. Ale i když jsem studovala, poslední místo, kde jsem trávila čas byla právě škola. Byla jsem převážně v nemocnici, na hřišti a různých školních i mimo školních akcích.

Prostě všude jinde než v lavici.

Od narození jsem měla velké zdravotní potíže a nikdo nevěděl, co mi je, natož jak mi mohou pomoci.

Učitelům to evidentně nevadilo. Jen moje třídní učitelka nevěřila, že můžu zvládnout bez úhony život, který mi byl přichystán.

Ten byl a pořád je opravdu pestrý.

(Když najdu více času, napíši více konkrétních aktivit pro představu o čem mluvím.)

Co je u mne kuriozita?

Sport mne tak baví a v podstatě ho dělat nesmím.

Život je těžký, ale moc krásný a krátký.

Pokud budu aspoň malou a kladnou motivací pro změnu životního postoje někoho z Vás, budu vědět, že jsem se na tomto světě nenarodila zbytečně.   

 Takže, kdo jsem dnes?

Cvičitelka zdravotní tělesné výchovy, zakladatelka projektu,

autorizovaný lektor pro IZTV MŠMT.

Tvůrce originální zdravotní a rehabilitační cvičební pomůcky Daflex a pohybové metody Daflex System®.

Poradce zdravého životního stylu.

Co je mým cílem?

Chci Vám předat své postřehy a zkušenosti posbírané za dobu, co jsem na této pozemské pouti.

Co připouštím?

Zázraky se dějí.

Malý zázrak je někdy víc, než si můžeme přát.

K tomu, když přidáte štěstí a všimnete si toho zázraku, určitě Vám bude leckdo závidět, že jste u toho byli.

Každý máme své štěstí ve světě zázraků.

Stačí se zastavit, otevřít oči a tiše poslouchat.

 I já mám svůj sen a příběh

Vždycky jsem si přála mít zdraví jako každý jiný člověk.

Říkala jsem si, že když budu cvičit, donutím své tělo, aby bylo silnější.

Třeba předejdu mým zdravotním výkyvům, které mne provází od dětství. Bohužel, toto se mi sice zcela nepodařilo, ale určitě změnu v pohybu a psychice cítím. Když vidíte má videa a všechny aktivity, které zachytí kamera, nebo fotoaparát, vidíte silnou a "zdravou" Dagmar.

Často dostávám otázku,

jak se projevuje můj skrytý handicap, který doufám úspěšně maskuji?

"Moje třináctá komnata je vrozená, tím pádem neléčitelná."

Trápí mne pravá fibromyalgie.

Oční migrény s aurou a parézami. WPW syndrom, který u mne nešel odstranit. Patologická únava provázená těžkou apatií. K tomu silné bolesti celého těla.

3x IVF. Snad nemusím vysvětlovat důvody a odpovídat na otázky na téma: PROČ NEMÁM DĚTI.

Porucha sodíkového kanálu, u čehož nikdy nikdo neví, co si tělo vymyslí za nějakou tu legraci, která mne na "chvilku" vždy odstaví od běžného života.

Za celou dobu, co jsem tady, se neprokázala psychosomatická ani jiná příčina těchto potíží.

Závěr?

Naučila jsem se s tímto tělem žít.

Pokud za mé obtíže může sodíkový kanál, jsem s ním smířená. Vždy jen čekám až můj stav "0" odezní.

Proč stav "0"? Protože mne zdržuje a limituje od normálního stabilního života.

I když jak říkám, mám zdraví na baterky, žiji a neustále pracuji na tom, jak si pomoci. K tomu se přidala touha nemluvit, ale pomáhat lidem, kteří mají podobné potíže jako já.

Právě i toto, je jeden z důvodu, proč jsem se stala zdravotní cvičitelkou. Sama jsem se zbavila strachu z vlastního těla, které mi ukázalo, co dokáže.

Lidé, se kterými pracuji ví, že rozumím jejich potížím a dokážu je podpořit, když už nenajdeme jinou pomoc.

Co radím všem?

Udržujte si dobrou náladu za všech okolností.

Zahoďte zbytečné a obtěžující strachy, ale mějte respekt vůči sobě i okolí.

Svou rodinu i jiné bytosti obdarovávejte úsměvem.

Je to nejlevnější a nejcennější dárek, co můžete věnovat každý den.